Znáte ten pocit, když jste vnitřně ztracení? Tak přesně takhle se cítí Mylo.
A kdo on vlastně je?...
Byla teplá noc prosycená vůní naděje. Všude je vše jak má být až na jednu pláň mezi horami. Přesně uprostřed ležel malý chlapec. Jistě Vás napadají hned dvě otázky. Proč je přímo uprostřed a jak se tam vůbec ocitl? Na to najde odpovědi sám tento chlapec až přijde ten správný čas.
Následující ráno vyjeli na projížďku kolem hor manželé Brownovi. Obdivovali krásu a záhadnost místní krajiny. Fotografovali místní zvěř a přírodu. Ale něco se zdálo být divné. Na jedné fotce, byl vidět jasný pruh světla. Janys Brownové to přišlo zvláštní, tak udělala další snímek téhož místa. A opět viděla to světlo. Tak ji to přišlo zajímavé, že se rozhodla na to jít podívat. Prohlédla si ještě jednou fotku, aby našla to místo. Pomalu se k tomu bodu přibližovala a cítila zvláštní pocit. Nedokázala to popsat, bylo to dobré i špatné. Pak najednou uslyšela ten zvláštní zvuk. Přišlo ji to, jako když si malé dítě žvatlá. Ohledla se kolem sebe na manžela, ale ten si dál v poklidu prohlížel tamní květiny. A tak šla dál a náhle ho uviděla...malého chlapce zabaleného v dece. Okamžitě k němu přiběhla, vzala ho do náruče a běžela za Tomym. Oba nedokázali pochopit, jak se tam chlapec ocitl a komu patří. Rozhodli se, že si ho zatím nechají u sebe a pokusí se vypátrat, zda někdo nehledá své dítě. Ale jak čas plynul, bylo jim jasné, že ho nikdo nehledá. Nemohli ho dát pryč, zamilovali si ho a dokonce mu dali jméno..Mylo. Měly to být pro všechny tři dobré časy, plné lásky, ale skutečnost bývá jiná a někdy děsivější než obvykle...



